Slabota

Zaujatý 26.08.2019
Jedním slovem slabota. Půjčím si část písně, kterou jsme, když jsem hrával za aktiva na Chrudimsku v HT, zpívávali. Zpívávali! To byla jakási hymna fotbalistů. Tu jsme zpívali ať jsme vyhráli, nebo prohráli. V hospodě, a celej manšaft! Ne že se šlo domů třeba na fejsbůk nebo tvítr, nebo do kina či na čaje! Do hospody, a tam jsme tužili partu. Ženatí, nebo svobodní, jedno bylo. Tu partu vy ale nemáte. A v Kalný není klasická hospoda. To je pravda.
Jdu k pokladně ve Vrchlabí. Pokladníka se ptám, jak hrálo Áčko. Odpověď..3:0 vyhrálo. Řeknu mu, to by mohlo bejt dneska vobráceně, ne? Na to von, to těžko, dostali jste druhýho. K...a to je přivítání!
Ta část písně: Ať jsme hráli, jak jsme hráli, jen když jsme to neprohráli! Forvardi maj očka malý, halvové jsou přivožralí. Sláva nám, sláva nám, my jsme kluci z Tejnice. Obrana to jsou jen jména, ta pustí i fůru sena, brankář hbitě loví míč ze sítě. A refrén..Sláva nám, sláva nám.....
Nechat si dát první dva góly od Kaleňáka, kterej s vámi i někdy trénuje, je...no dobře...mě, jako příteli konspiračních teorií to přišlo jako, směju se, devótnost vůči prezidentovi FK. Jeden bych mu dovolil. Druhej už by ale, po jemným upozornění, nedal. Proč? To si domyslete. Nechápu, jak může předstoper couvat 15 metrů před hráčem, když by ho měl zastavit, anebo sejmout, a ten, kdo postupoval s míčem byl právě Martin T. Couval před ním Tonda K. Kristapána! Jaký couvání?
Nemáte fyzičku. Postupně jste všude pozdě. Pak nemáte ani sílu třeba překopnout dlouhej balón přes obránce mladýmu Dresslerovi, aby jim zkusil aspoň utýct, nebo pořádně vodkopnout. A záleží na soupeři, samosebou. Jenže jak platí, že: hraje se tak, jak soupeř dovolí, tak to platí i obráceně. Dostat ve dvou zápasech venku devět fíků a nedat ani jeden...no...jak to říct...chcíplotina. A bez aspoň jednoho tréninku v tejdnu to prostě nejde. Jestli si jdete zahrát, ale jen zahrát a na výsledek nekoukáte, v pořádku. Jestli ale jdete hrát a chcete udělat i výsledek, tak potom je třeba asi něco udělat. Vždyť vy na sebe při hře ani nemluvíte, aby jeden upozornil druhýho, co se děje, nebo co by moh udělat. Rozhazovat rukama? Dobrý..no.
Poslední věta z komentáře zpravodaje je taková jakože: ve hře je ještě..kolik? 30 bodů do konce podzimu? věřme, že...atd atd. Vypadá to, že s tou Úpicí to byl omyl?
Ale je asi fakt, že buďto na tuhle soutěž máme, nebo ne, a buďto tomu kluci něco obětují, nebo ne. Když ne...no tak se s tím smiřme..no. Svědčí to hlavně něco o nich. Nejde o to, že třeba nechtějí. Ale že pro to musejí udělat asi víc, než si připouštějí. Pokud o to stojí, samosebou.
Možná by pomohly pokuty, sankce, přeřazení do B týmu?

Přidat nový příspěvek