Ml. přípravka v Úpici dvakrát padla, mladí fotbalisté ale bojovali až do konce

Tentokrát čekal naši mladší přípravku pořádný fotbalový dvojboj v Úpici. A že to bude boj, bylo jasné poměrně brzy. Konečné výsledky 13:3 a 14:5 sice vypadají, jako bychom si místo fotbalového zápasu střihli soutěž v počtu obdržených gólů, ale kdo byl přímo u toho, ví, že to úplně tak jednoduché nebylo.

Naši hráči se snažili, bojovali a rozhodně soupeři nedali nic zadarmo. Několikrát nám pomohla, respektive nepomohla, tyč a pár dalších šancí skončilo jen těsně mimo. Tentokrát nám zkrátka chyběl ten pověstný kousek štěstí. A možná i trochu větší branka, do které by se naše střely snadněji vešly.

Samozřejmě se našly i chyby. A Úpice je uměla potrestat. Máme tedy jasno, na čem zapracovat – víc si nahrávat, být na hřišti spolu a hlavně si věřit. Protože když se každý snaží zachránit situaci sám, vzniká z toho někdy spíš fotbalová loterie než sehraný tým.

Co ale rozhodně potěšilo, byla bojovnost dětí. Ani za nepříznivého stavu to nezabalily a bojovaly až do posledního hvizdu. A právě to je možná důležitější než samotné číslo na výsledkové tabuli.

Velkou pochvalu si zaslouží také naši trenéři. Dětem se věnují, podporují je a snaží se jim ukázat, že fotbal není jen o tom, kdo dá víc gólů, ale také o radosti ze hry, týmovosti a postupném zlepšování. A že to není samozřejmost, si člověk někdy uvědomí až při porovnání s jinými zápasy.

A když už jsme u těch zápasů… občas by se nám ten rozhodčí opravdu hodil. Ne že bychom chtěli výsledky reklamovat, ale pár situací by si rozhodně zasloužilo někoho, kdo má píšťalku a poslední slovo. 

Takže tentokrát dvě vysoké prohry. Ale také spousta bojovnosti, zkušeností a důvodů, proč příště zase makat o něco víc.

Hlavy vzhůru, děti! Fotbal se nehraje jen tehdy, když vyhráváme. A příště už snad ta tyč stojí na naší straně.